Přece není podstatné na koho je auto napsáno, ani jestli má auto za oknem ceduličku. Důležité, je aby v automobilu byl přítomen majitel povolení s příslušným průkazem ZTP, ZTP/P. Možná je kontrol málo, ale není nutná přehnaná (buzerace).

Myslím, že jsi moc zaměřený na slovo vozíčkář. Je to jenom symbol, vyjadřující zdravotní postižení. Přečti si podmínky pro vydání tohoto průkazů. Nárok mají postižení se srdečními vadami, s amputací DK a další. Těžce zdravotně postižení nejsou jen upoutáni na vozíček.

Myslím, že jsi moc zaměřený na slovo vozíčkář. Je to jenom symbol, vyjadřující zdravotní postižení. Přečti si podmínky pro vydání tohoto průkazů. Nárok mají postižení se srdečními vadami, s amputací DK a další. Těžce zdravotně postižení nejsou jen upoutáni na vozíček.

To znamená že majitel kartičky musí být v autě? Nebo může být třeba u lékaře a ten kdo pro něj s takto označeným autem a zákazem vjezdu nevztahující se na tuto kartičku včetně v tomto případě na třeba zákaz zastavení musí dodržet pravidla a vláčet majitele průkazu třeba na zádech k autu? - to by ztratilo na účelu , ale souhlasím měli by si to ověřit.

Jo, jsou. Bohužel. Naučili jsme je to. Žádná výchova k úctě, ke skromnosti, k vděčnosti. Pořád je jen chválíme a podporujeme, nic si nemusí zasloužit, za nic je netrestáme. Mluvím o mladých, dětech, školácích, učních a studentech. Bojíme se, aby se neurazili, nebo aby jsme jim nepodlomili sebevědomí. Bez toho dnes dospělí neuspějou. Nemusí umět logicky myslet, stačí když umí hledat na netu, wikipedii, v kalkulačce... Je děs číst výplody mládeže na FB. Čeština pláče, zdravý rozum nechápe. Je to jiný svět, než byl za našich mladých let. Sice nám tenkrát taky předhazovali vzory z první republiky, cpali nás do tanečních a na diskotéku nám nutili kravaty, ale vedle toho nás učili i pracovat a přemýšlet. Na vojně nás zlomili a naučili nás trpět a zapřít se. Naučili nás vážit si maličkostí a práce druhých. To se dnes nenosí. Dnes se práce druhých jen ocení dle poptávky/nabídky a ještě je třeba dle obecných zvyklostí s tím vyjebat a nebo to zneužít. Já jsem si na první auto musel vydělat a přišlo až po rodině. Dnešní mládež dostává auta jako my jsme dostávali fusekle pod stromeček. Je to nutnost, vždyť on by ten náš mladej neměl jak jet do školy, nebo by se mu ostatní smáli, holky by ho nechtěly bez auta. Táto, musíme se o něj postarat, nebo se neožení... Bodejď by si takovej mlaďas pod sebe dával ručník, když doma to po něm uklízí maminka. Mě by táta přetáhl po zádech něčím bolavým, kdybych se takhle choval. Táta toho borce bez ručníku by na tebe přivolal právníka za obtěžování.
Co do mladý hlavy rveš od malička, to se mu stane samozřejmostí a pak se podle toho dokáže i chovat. Někdy.

Záruční oprava nebo reklamace televize běžně trvá zákonných 30 dnů, jedná se o nesrovnatelný produkt jak z hlediska pořizovací ceny, tak obvykle komplikovanosti závady - přesto zákazník nevyskakuje, že chce zapůjčit bezplatně jinou TV po dobu opravy. Asi jsem moc stará škola, když jsem měl auto v servisu, jezdil jsem MHD, autobusem, vlakem a ani mne nenapadlo, že by to mělo být nějak jinak.

S ostatním souhlas, ale televize a auto je přece těžce neporovnatelný..

Není to jenom u aut, lidi jsou fakt schopní chtít i tu náhradní tv...
U jednoho zákazníka odešel ve stroji (stroj v ceně tv) stykač. Byl omylem na jiné napětí, odzkoušení a všechno vydržel, až jak byl u něho sepnutý delší dobu, tak shořel. Zákazník mi volal odpoledne ve 3 hodiny, a oznámil mi, že jestli nebude mít nový stykač zítra v 8h u sebe na stole, tak odstupuje od smlouvy... Odstoupili jsme
Prý mu uteče kšeft a kdesi cosi. Tak mu říkám, kdyby mně šlo o významný kšeft, tak snad si vybavení nekoupím den předem... Prý proč ne, to je normální přece. Foťák na dovolenou si taky koupí před dovolenou a když přestane fungovat, tak bude chtít náhradní. Takový člověk je schopný chtít ještě odškodnění, když mu auto neopravíš na termín, že si kvůli tomu musel posunout dovolenou, nebo bude chtít proplatit půjčení auta na 14 dní (na dobu dovolené...).

Nevím, náhradní věci, odškodnění, myslím, že na to ze zákona není nárok. Nechci to nijak rozvádět, to by každý podnikatelský subjekt asi musel zaměstnávat jednoho právníka. Jen ještě zmíním jednu věc, kterou mi řekla kamarádka pracující v supermarketu a která mne dostala ... supermarket umožňuje vracet zboží do 14 dnů na tzv. "chybný výběr". Jediná podmínka je zboží v původním obalu, nepoškozené, viditelně neopotřebené. nikdy by mne nenapadlo nakoupit vánoční či velikonoční dekorace, pak je po vánocích vrátit, "koupit" si na vánoce DVD přehrávač nebo TV a pak opět vrátit, po dovolené vrátit fotoaparát... A takového zboží je spousta, myslím, že u e-shopů budou také znát, kde ještě navíc musí vracet i poštovné. Už se bojím, až bude mít možnost zákazník vrátit zcela bez sankce auto po 14-ti dnech na špatný výběr A bohužel toto se týká i zboží, tedy i ND, kdy zákazník učinil objednávku mimo provozovnu, tel, mailem a má možnost tedy zboží bez udání důvodu vrátit do 14-ti dnů.

v cem ? podle me je to vystihujici....
ale musim rict ze bohuzel i v tomto oboru jso lide a lide...v dobach boomu GSM jsem vlastnil servis telefonu...nekdy se deli neuveritelny veci kdyz telefon nemohl byt hotovy hned..
ted mi prijde ze lide jsou ve vymluvach proc auto nutne ale fakt nutne potrebuji cim dal dokonalejsi...

(dostal zaplaceno za rychlost ,ochotu a jeho volnej čas)= to je můj přístup k problémům než čekat dobu vyřízení záruky a jestli výrobce uzná-neuzná