Jo, jsou. Bohužel. Naučili jsme je to. Žádná výchova k úctě, ke skromnosti, k vděčnosti. Pořád je jen chválíme a podporujeme, nic si nemusí zasloužit, za nic je netrestáme. Mluvím o mladých, dětech, školácích, učních a studentech. Bojíme se, aby se neurazili, nebo aby jsme jim nepodlomili sebevědomí. Bez toho dnes dospělí neuspějou. Nemusí umět logicky myslet, stačí když umí hledat na netu, wikipedii, v kalkulačce... Je děs číst výplody mládeže na FB. Čeština pláče, zdravý rozum nechápe. Je to jiný svět, než byl za našich mladých let. Sice nám tenkrát taky předhazovali vzory z první republiky, cpali nás do tanečních a na diskotéku nám nutili kravaty, ale vedle toho nás učili i pracovat a přemýšlet. Na vojně nás zlomili a naučili nás trpět a zapřít se. Naučili nás vážit si maličkostí a práce druhých. To se dnes nenosí. Dnes se práce druhých jen ocení dle poptávky/nabídky a ještě je třeba dle obecných zvyklostí s tím vyjebat a nebo to zneužít. Já jsem si na první auto musel vydělat a přišlo až po rodině. Dnešní mládež dostává auta jako my jsme dostávali fusekle pod stromeček. Je to nutnost, vždyť on by ten náš mladej neměl jak jet do školy, nebo by se mu ostatní smáli, holky by ho nechtěly bez auta. Táto, musíme se o něj postarat, nebo se neožení... Bodejď by si takovej mlaďas pod sebe dával ručník, když doma to po něm uklízí maminka. Mě by táta přetáhl po zádech něčím bolavým, kdybych se takhle choval. Táta toho borce bez ručníku by na tebe přivolal právníka za obtěžování.
Co do mladý hlavy rveš od malička, to se mu stane samozřejmostí a pak se podle toho dokáže i chovat. Někdy.